Zásady správného přístupu k občanům se sluchovým postižením

Pro zájemce, na základě diskuze k úkolu „Pařez“ (RR 2013), zpracovala MUDr. Radka Fousková zásady správného přístupu k občanůmPařez se sluchovým postižením:

  • Nezvyšujte hlas, nikdy nekřičte, což je obvyklá reakce slyšících při komunikaci s Neslyšícími. Působí to jen nesnáze a zhoršuje porozumění.
  • Nesnažte se co nejvíce přiblížit k obličeji sluchově postiženého, zcela mu tím znemožníte odezírání.
  • Odezírání samo o sobě je záležitost velmi náročná. S porozuměním se dá odezírat zhruba 5 minut. Člověk, se kterým hovoříte, může být navíc ve stresu. Bývá vhodnější, použijete-li bezhlasovou artikulaci (mluva se tím přirozeně zvýrazní).
  • Snažte se, aby na váš obličej dopadalo světlo. Buďte vždy otočen tváří k osobě, s níž hovoříte, během hovoru se neodvracejte
  • Vyslovujte zřetelně, mluvte jasně a klidně, nepřehánějte však modulaci hlasu ani mimiku tváře. Můžete použít přirozená gesta (nebudou-li natolik rozmáchlá, že zastíní vaši tvář).
  • Hovoříte-li s nedoslýchavým člověkem, omezte, pokud možno, okolní zvuky a zabraňte tomu, aby mluvilo víc osob najednou.
  • Používejte jednoduchou řeč, čím jednodušší budou vaše slova, tím lépe. Mnohá slova totiž vypadají pro odezírajícího stejně.
  • Neslyšící mívají omezenou slovní zásobu, nepoužívejte proto cizí a málo frekventovaná slova
  • Při nepochopení se snažte vysvětlit věc znovu, jednodušeji, využijte jiné způsoby sdělení.
  • Své sdělení můžete napsat, předejdete tím zbytečným nedorozuměním. Opět použijte co nejjednodušší slova a kratší věty.
  • Slyšící lidé často používají při řeči ironii, kterou je možno sluchem rozeznat. Vyhýbejte se při rozhovoru s neslyšícím ironii.
  • Mluvte vždy přímo se sluchově postiženým, pokud je to on, kdo se na vás obrátil s problémem.

Zdroj: Česká unie neslyšících, Ptáček, V., Ptáčková, A., Spilková, M., Spilková, P., r. v. 2006

Neslyšící podle kulturní definice:

  • Sluchově postižení uživatelé znakového jazyka chtějí být označováni za Neslyšící (s velkým písmenem), protože se považují za jazykovou i kulturní menšinu, kterou z nich dělá existence znakového jazyka, podobné osudy a problémy. Neslyšící jsou navíc jednou z nejsoudržnějších menšin vůbec, protože ji stmeluje velmi snadná vzájemná komunikace a naopak velmi nesnadná komunikace a tisíce každodenních nedorozumění s vnějším světem. (Hrubý, 1997)
  • Mezi další užívaná pojmenování patří (překvapivě i dnes poměrně rozšířený) pojem hluchoněmý, který je naprosto nevyhovující. Označuje totiž člověka, který nejen, že neslyší, ale navíc není ani schopen samostatně se vyjádřit. Většina sluchově postižených hlas používá. Ti, kteří se rozhodli svůj hlas nepoužívat (mají zkušenost s tím, že jim neslyšící nerozumí), komunikují znakovým jazykem. Nejsou tedy němí! (Hrubý, 1997)
Máte dotaz?

Vaše jméno (povinné):

Váš e-mail (povinný):

Telefon:

Vaše zpráva:

captcha

Opište prosím kód z obrázku:


Komentáře nejsou povoleny.